Letos zažíváme už druhou vlnu meteorologického jevu, který k nám přináší písek ze Sahary. Při minulé vlně různé sensory analyzující kvalitu ovzduší nachytaly na svých filtrech slušnou vrstvu tohoto písku.
Písečný prach v ovzduší způsobuje horší viditelnost a nedoporučuje se trávit dlouho venku, kde by člověk mohl tento prach nadýchat, hlavně pokud už má existující zdravotní problémy.
Dezinformátoři tohoto jevu zneužili pro šíření svých konspiračních teorií. Podle některý je nemožné, aby sem saharský písek doputoval, a celá záležitost tak má být jen zástěrkou, která má skrývat, že elity vypouští do ovzduší jedovaté látky, nebo že jde o experiment se změnou počasí.
Hloupé konspirační teorie je potřeba rezolutně odmítnout, hlavně ve světle toho, že jsme písečný prach objevili na sensorech vzduchu. Je ale potřeba se vypořádat s tvrzeními, že písek sem nemohl doletět z takové dálky, navíc přes Alpy.
Dan se nemusí bát, opětovnou návštěvu saharského písku předpověděli meteorologové několik dní dopředu. Každá předpověď počasí má samozřejmě určitou šanci nebýt naplněna.
Těch tisíc mil
Písečná oblaka ale skutečně byla zpozorována i nad lyžařskými trasami švýcarského pohoří. Jemné částice pouštního prachu skutečně mohou být vyneseny větrem do výšky několika kilometrů a cestovat tisíce kilometrů do Evropy.
Pamatuji si to překvapení, když jsem se dozvěděl argument proti zalesnění Sahary. Proč bychom se sakra neměli chtít zbavit obrovské pouště, když bychom místo ní mohli vysadit porost, který by zadržoval vláhu, poskytoval stín a možná i obživu? Navíc bychom se zbavili těch otravných písečných oblak.
Evropa ale není jediným příjemcem písku ze Sahary. Ten je větrem odnášen také na druhou stranu Atlantického oceánu, a vědci zjistili, že je ten písek důležitým zdrojem fosforu, který potřebují rostliny Amazonského deštného pralesa jako hnojivo. Pokud bychom tak Saharu proměnili v savanu, deštné pralesy by přišly o tento benefit, který jim velká poušť poskytuje.
Můžete mít otevřenou mysl a žasnout na takovými tajemnostmi naší planety, jako je písek ze Sahary pomáhající deštným pralesům v Jižní Americe. A nebo si můžete myslet, že je všechno spiknutí za účelem vám ublížit.
Asie, pouště a roušky
Také v Japonsku (a Jižní Koreji) mají zkušenost s oblaky písku, které jej v březnu nebo dubnu obvykle navštěvují. Tento písek však pochází z pouští v například Číně, Mongolsku nebo Kazachstánu. Po dobu, kdy prach zahalí japonská města mají obyvatelé doporučeno nosit brýle místo kontaktních čoček, a zahalovat si ústa i nos chirurgickou rouškou.
Možná odsud pochází mylné vysvětlení, proč Japonci obvykle nosí roušky. Když se celý svět snažil bránit šíření pandemie pomocí roušek, asijské země byly často dávány jako příklad zemí, kde lidé nosí běžně roušky a nekolabují kvůli tomu nedostatkem kyslíku.
Mezi mnoha lidmi se ale rozšířil protiargument, že v Asii lidé nosí roušky pouze kvůli znečištění ovzduší, a s šířením nemocí to nemá nic společné. Důvody se mohou lišit dle dané země, ale v případě Japonska můžu argument znečištěním vzduchu rovnou označit jako mylný.
Mezi nejčastější důvody, proč si někdo v Japonsku na veřejnosti vezme roušku, patřily před Covidem: (1) obava nemocného člověka, aby nenakazil lidi ve svém okolí, (2) snaha zakrýt pleťovou vadu jako akné, případně snaha nějaké dámy zakrýt fakt, že neměla čas či sílu se ten den namalovat. Jako ochranu proti znečištění vzduchu roušku Japonci používají pouze ve specifických situacích, například když přiletí pouštní písek.
Prašná bouře v Tokiu, březen 2013. Ve vzorcích byl nalezen prach z Japonska i z čínských pouští. Zdroj: en.wikinews.org
