Když jsem poprvé zkusil Frostpunk, všechny moje osadníky čekal krutý konec umrznutím. Zkusil jsem to znovu, tentokrát jsem do uhelných dolů poslal i děti, a vítězství zimy nad člověkem jsem tak odvrátil.
Až ke konci hry, když se všichni ukryjí doma, kde musí přežít ten největší příliv mrazů, jsem byl napjaty, zda mi nedojde palivo, a budu začínat zase od znovu. Díky poslušným strojům automaton, které dokážou sbírat uhlí i v -40°C, překonalo moje městečko dobu ledovou.
Frostpunk je skvělá strategie, kde hráč hraje pouze proti času, a už se těším na druhý díl. Z mé zkušenosti se ale nejde ubránit pocitu, že o úspěchu či neúspěchu několika hodin dlouhé hry se rozhodne na úplném začátku.
Tvůrci hry Against the Storm jako kdyby se z tohoto poučili, a vytvořili rogue-lite verzi strategických her podobných Frostpunku. Obě hry se podobají v tom, že musíte osadníky udržovat najedené, šťastné, a v teple.
Ještěrky ke spokojenosti potřebují sušené maso, bobři zase nakládanou zeleninu. Obvykle ale hráč nemá dostatek osadníků, technologií, nebo zdrojů, aby uspokojil každou rasu.
V Against the Storm má hráč na vybudování města jen hodinu nebo dvě. Pokud zvolí špatnou strategii pro náhodně vygenerovanou mapu, ztráta ho tolik nebolí. Pokud uspěje, získá speciální zdroje, které upevní jeho pozici v pozdějších, více náročných mapách.
Hráč má k dispozici pouze náhodný výběr počátečních zdrojů. K ostatním se musí prosekat lesem. A ani potom nemá jistotu, že narazí na materiály, které by si zrovna přál.
Člověk pokaždé dostane jinou kombinaci přírodních zdrojů i budov, které smí postavit. A tak vždycky musí vymyslet jinou vítěznou strategii. Jediným soupeřem je časový limit. Ten hráče udržuje ve stresu, aby si nemohl příliš užívat cozy vibes svého cottagecore městečka obydleného bobry, ještěrkami nebo harpyjemi.